Předvolební kampaň pro volby do Sněmovny, coby veletrh nesplnitelných přání a populistických slibů, ač dosud prezidentem nevyhlášené, již natvrdo a živelně začala. Bude zajímavé sledovat, zda výdaje na tuto „předkampaň“ také politické strany vykáží v rámci zákonem povoleného limitu 90 mil. Kč.
Takoví Motoristé sobě vsadili prostřednictvím F. Turka na primitivní pudy agresivních řidičů, skoro ve stylu sebevražedných atentátníků, pro které je teprve „mučednická „smrt za volantem automobilu teprve krokem k věčné blaženosti.
Sociální demokracie se zase slovy klasika na ničem nepoučila a nic se nenaučila. Zřejmě přistáli z Marsu, když slibují seniorům třináctý důchod a zaměstnancům nejméně o 10 tisíc vyšší platy.
Že vysoké platy, nepodložené vyšší produktivitou práce, jen roztáčí inflační spirálu, taktně zamlčují.
To, že SOCDEM lže, pochopí i člověk, který se o programy příliš nezajímá, když vidí ve photoshopu radikálně omlazený portrét své předsedkyně, že je téměř k nepoznání.
Ani koalice Spolu, zejména ODS se nenechala zahanbit návrhem ministryně obrany na skokové zvýšení platů vojáků. Proč ne současně policistům a hasičům, jsou snad méně potřeba? Jde i o systémově nesprávný krok. Zvýšené peníze na obranu bychom neměli „projíst“, ale investovat. Vlastně se SOCDEM a ODS v tomto drží za ruce, jen to nepřiznají – to jsou paradoxy pane Vaňku!
Co je však nejzávažnější, 6ádná z relevantních volebních stran zatím nepřišla s návrhem, jak systémově řešit vážné problémy české, ale i evropské společnosti. A zřejmě nejen evropské, když to bylo hlavní téma kanadských parlamentních voleb. Jde o dostupné a sociálně přiměřené bydlení, zvláště pro mladé rodiny a část seniorů, kteří nebydlí ve vlastním. Bublina tržních cen neovitostí je extrémně nafouklá, protože z bydlení, které je v prvé řadě základní sociální potřebou a nutností, se stal lukrativní byznys. Tento virus infikovali našich hlav už v devadesátých letech developeři argumentem, že koupě nemovitosti, potažmo bytu, je i s ohledem na hypotéku zdaleka nejlepší investicí. Tak vznikla celá množina tzv. investičních bytů, v nichž nikdo trvalé nebydlí, ale které jsou vlastně specifickým spořícím účtem.
Jen v Praze je údajně 40 tisíc neobsazených investičních bytů, u nichž se každoročně vložená investice zhodnocuje o 10-15%. Ani je nemusíte pronajímat, lépe své peníze nezhodnotíte ani v rizikových fondech. To vše díky velmi „liberální“ daňové legislativě, která tento specifický způsob podnikání zatím nevzala vážně. V samém centru Prahy můžeme vidět řadu opuštěných chátrajících domů, do nichž jen někdo uložil (možná i vypral) své peníze. Nechává to chladným i státní správu, včetně stavebních úřadů. To je ale trend ze sociálního hlediska naprosto neudržitelný a destruktivní. Nemají-li mladé rodiny kde bydlet, odkládají pořízení rodiny – a tedy dětí, budoucích daňových poplatníků a tvůrců ekonomického produktu státu. Bez dětí spěje evropská společnost k neodvratnému zániku.
Před časem se o něco ve věci dostupného bydlení snažili Piráti, ale jejich invence záhy uvadla. Nikdo s žádným nápadem nepřichází, jen lidovci s kosmetickými úpravami, které nic neřeší.
Je nutné přijít s celkovou systémovou změnou.
Kromě opravdu výrazné (ne jen symbolické) podpory výstavby obecních nájemních bytů, by mohlo přispět k ozdravení krizové situace také oživení a masivní státní podpora družstevního bydlení.
Je však třeba změnit i daňové zákony.
Důležité je i progresivní zdanění investičních bytů, které rodina nevyužívá ke svému bydlení (jako v některých zemích EU). Zdanění majetku, včetně daně z nemovitostí, je u nás jedno z nejnižších v EU. Také bude nutné opustit iluzi neregulovaného nájemného, což byl jeden z omylů polistopadového období. Neregulované nájemné v obecních bytech mělo údajně vést ke snížení hladiny tržního nájemného, leč nestalo se tak, spíše naopak. Jen fakticky zlikvidovalo sociální bydlení. Neregulované nájemné je také živnou půdou pro tzv. obchod s chudobou, když ve vybydlených ubytovnách můžete bydlet za hotelové nájemné.
Všechna tato opatření jsou pro část obyvatel, a tedy voličů, zřejmě nepopulární, ale většina si snad zachovala zdravý rozum. Bez odvahy kousnout do kyselého jablka reforem ze začarovaného kruhu bytové krize nevystoupíme.
Stanislav Boloňský